MOJE ČERNÁ DUŠE
Celou jsem ji zabalil
nechal jsem ji vypotit
nalévám ji alkoholem
a ona stále pláče
Bolí ji to vpravo – vlevo
bolí prostě celá
Ráda mluví o smrti
do pekla mě svádí
A tak usínám na Sahaře
Probouzím se do sněhových plání
Nemám stání
Stále někam jdu o žízni a hladu
Pluji po moři
kde koráby věčným plamenem hoří
Slézám hor devatero
a vzlétám nad mraky
Sám sebe trhám po kouscích
Hledám se v kyticích
v kávových sedlinách
Nenacházím se však
Jsem polapen v slinách obrů
a sítích pavouků
Znovu usínám
Znovu se probouzím
Moje černá duše uvnitř
směje se a pláče
MÁ BEZNADĚJ
Na dně
v noci i přes den
uvnitř i ven
a bolí to hodně
Zcela neviditelně
se smíchem na rtech
cigaretou
a předstíraným zájmem o vše
Na dně
v hlubokém hrobě
ze všeho a všech
ze sebe hlavně
Zcela beznadějně
avšak elegantně
s hudbou,tancem,pivem a žvancem
až do rozbřesku
A přitom stále na dně
jak ryba na suchu
a kočka ve vodě
svítání nebylo a není
A opravdu moje je jen hlava
sic opuštěná a sama
- namyšlená dáma
která by pořád něco chtěla
tak jako třeba včera
prý ruce,nohy,lásku,sex
Má beznaděj nemá konce
moje černá duše kouše
nezbývá než masku klauna nasadit
a zase hurá do ulic
TO JSEM JÁ
Rád v lidech jak v knize čteš
tuhle knihu,když však otevřeš
jen prázdné bílé stránky nalezneš
Rád si bereš lidi do dlaní jak vodu
tahle voda,když ji nabereš
ti v mžiku mezi prsty proteče
Rád si hraješ se sirkami i s ohněm
jenže tenhle oheň,když ho zažehneš
tě spálí na popel
Listuješ v té knize
a když něco nalezneš
radostně a pozorně čteš
Pak se na moment otočíš
a když vrátíš se nazpět
zjistíš že stránky jsou zas prázdné
Vše byla jen iluze
A tak zas a znovu otvíráš tu knihu
čteš staré,nové stránky
se mnou směješ se a pláčeš
zas a znova se otáčíš
a vracíš se do prázdna
Ničím si zas a znovu
nemůžeš být jistý
PODZIMNÍ NÁLADA
Za okny mlha a déšť
Do temné noci
na měsíc v skoro úplňku
a vzdálené hvězdy
potiše hledím
Je mi smutně,vesele
- tak nějak divně
Rádio samo od sebe hraje
Na ulici kde studený vítr duje
zatoulaný pes žalostně vyje
až trhá mi to uvnitř mé hrudi
bušící srdce
Rád bych tento večer spočinul
v něčí teplé náruči
jenže jaksi nejsou k mání
- prý nedostatkové zboží
A čas běží jak kůň závodní
neohlíží se
stále kupředu se řítí
Co včera jsme řekli,napsali,udělali
těžko zítra vrátíme
přesto a nebo právě proto
stále chybujeme,přešlapujeme
vznášíme se,do bahna padáme
A zase se zvedáme
ač kolikrát máme pocit že už nemůžeme
neznámá síla
nutí nás jít stále dál do roztrhání těla
A tělo to je jen schránka pro černou duši
která se v kamenech,stromech ukrývá
a spolu s ní
ta jedinečná lidská: bolest,radost,víra
Víra v lepší příští
neb sny a naděje
umírají jako poslední
a láska ta jest věčná
DOUFÁM,když nevěřím zcela
TADY A TEĎ
Trhám se
Svírám se
Křičím
Chci ji
Chci ho
Chci tě
Sluníčko zapadlo za hory
cítím se zase děsně starý
a kolem jen kýč – dary,nedary
Holka mi leží v posteli
blahem se tetelí
a já bych raději kluka
a ještě k tomu v jeteli
Utíkám
Stojím
Sním
Neslyším
Nevidím
Nemůžu
Měsíc v úplňku
a mraky jak kravince
na noční obloze
Vůbec nic mě nebaví
a nikdo to neví
Vůbec nic mi nechutná
a nikdo nic nepozná
Hledám
Volám
Prosím
Mluvím
Mlčím
Pláču
Můj stín se ve tmě láme
Ticho jak ostnatý drát
na duši mě škrábe
a já mám pocit že se topím
Do prázdných míst se dívám
jsem kytka která pomalu uvadá
na poušti zcela sama
a já mám pocit že to neskončí
Přicházím
Odcházím
Už nemůžu dál
Stále tak sám
Zrazen a oloupen
Sám v sobě nepoznán
Svítání přerušuje mé strádání
uvnitř však pustý ostrov
únava z neustálého hledaní
kdo a jaký jsem ?
Trhám se
Svírám se
Křičím
Jsem
Nejsem
Stále,pořád ŽIJU !
BUMERANG
Každý touží po lásce a po objetí
ne jen pořád drobky z perníku mít na talíři
- nikoli jen to smetí kolem
Jenže to se jaksi nedaří
přicházejí omyly,frustrace,návraty zpět
- hledání včerejších hvězd
v zítřejších dnech ač jasno jest že to nelze
Chyby se hromadí,bolest narůstá
a když přijde uvědomění je pozdě
Bumerang se otočí a vrací co vypustilo se
Ledové tváře,herecké výkony
střídají proslovy,slzy a prosby
a při pohledu do zrcadla zjišťuješ žes to ty
jen v jiném,v jiném čase,na jiném místě
Stále tužíš po lásce,po objetí
Znáš ty slova,jejich opravdový smysl
Nemáš je však komu říci,nikdo o ně nestojí
tak jako ty si o ně včera nestál
Sám sebe se ptáš: Kdo jsem a kdo jsem byl ?!
Je totiž opravdu bída,
když natáhneš k lidem prázdnou ruku
a nic nedostaneš,
ale je to k uzoufání,natáhneš li plnou ruku¨
a nenajde se nikdo kdo by si z ní vzal.
Vše by jsi chtěl změnit
jenže první se musí odčinit
co napáchal jsi
Přichází poznání
Vytoužený smír a pokora: Dáti vše
nechtít nic !
Trpělivě jít k obzoru vstříc
VEZMI MI MŮJ SVĚT
Vezmi mi můj způsob života
všechny materiální hodnoty
tohohle prapodivného světa
bláznů,vrahů a snílků
Zbourej mi domov
pokácej les
rozšlap stopy
uřízni jazyk
vylom zuby
zacpi uši
ohol hlavu
svaž ruky
usekni nohy
udus,znásilni,rozmáčkni
Dělej se mnou vše co tě napadne
To co mám v sobě
my stejně nikdo nikdy nevezme
to je jenom mé
Navlékni si mě do zeleného stejnokroje
Pošli do války – boje
Vlož do rukou zbraň
a přikaž : VRAŽDI !!
i tak budu stát
a na první přesnou kulku
s klidným výrazem čekat
i tak budu,zůstanu :
pacifista,buddhista
socialista,člověk
a TY ?!
TY zůstaneš tím čím jsi:
Divokou zvěří
která v sílu věří
a ač kolikrát by jsi chtěl
tak tvé srdce – duše
z ledu a z kamene
nikdy nezahoří
pro nic
pro nikoho !
.-*
(Albert, 6. 2. 2007 4:23)