Jdi na obsah Jdi na menu
 


MOJE ČERNÁ DUŠE

 

 

 

Celou jsem ji zabalil

nechal jsem ji vypotit

nalévám ji alkoholem

a ona stále pláče

 

 

Bolí ji to vpravo – vlevo

bolí prostě celá

 

Ráda mluví o smrti

do pekla mě svádí

 

A tak usínám na Sahaře

Probouzím se do sněhových plání

Nemám stání

Stále někam jdu o žízni a hladu

 

Pluji po moři

kde koráby věčným plamenem hoří

 

Slézám hor devatero

a vzlétám nad mraky

 

 

Sám sebe trhám po kouscích

Hledám se v kyticích

                   v kávových sedlinách

Nenacházím se však

 

Jsem polapen v slinách obrů

a sítích pavouků

 

Znovu usínám

Znovu se probouzím

 

Moje černá duše uvnitř

směje se a pláče

 

 

 

 

 

 

 

MÁ BEZNADĚJ

 

 

Na dně

v noci i přes den

uvnitř i ven

a bolí to hodně

 

 

Zcela neviditelně

se smíchem na rtech

cigaretou

a předstíraným zájmem o vše

 

 

Na dně

v hlubokém hrobě

ze všeho a všech

ze sebe hlavně

 

 

Zcela beznadějně

avšak elegantně

s hudbou,tancem,pivem a žvancem

až do rozbřesku

 

A přitom stále na dně

jak ryba na suchu

a kočka ve vodě

svítání nebylo a není

 

 

A opravdu moje je jen hlava

sic opuštěná a sama

-         namyšlená dáma

která by pořád něco chtěla

tak jako třeba včera

prý ruce,nohy,lásku,sex

 

 

Má beznaděj nemá konce

moje černá duše kouše

nezbývá než masku klauna nasadit

a zase hurá do ulic

 

 

 

 

TO JSEM JÁ

 

 

Rád v lidech jak v knize čteš

tuhle knihu,když však otevřeš

jen prázdné bílé stránky nalezneš

 

 

Rád si bereš lidi do dlaní jak vodu

tahle voda,když ji nabereš

ti v mžiku mezi prsty proteče

 

 

Rád si hraješ se sirkami i s ohněm

jenže tenhle oheň,když ho zažehneš

tě spálí na popel

 

 

Listuješ v té knize

a když něco nalezneš

radostně a pozorně čteš

 

 

Pak se na moment otočíš

a když vrátíš se nazpět

zjistíš že stránky jsou zas prázdné

 

 

Vše byla jen iluze

 

A tak zas a znovu otvíráš tu knihu

čteš staré,nové stránky

se mnou směješ se a pláčeš

 

zas a znova se otáčíš

a vracíš se do prázdna

 

Ničím si zas a znovu

nemůžeš být jistý

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PODZIMNÍ NÁLADA

 

 

Za okny mlha a déšť

 

Do temné noci

na měsíc v skoro úplňku

a vzdálené hvězdy

potiše hledím

 

Je mi smutně,vesele

- tak nějak divně

 

 

Rádio samo od sebe hraje

 

Na ulici kde studený vítr duje

zatoulaný pes žalostně vyje

až trhá mi to uvnitř mé hrudi

bušící srdce

 

Rád bych tento večer spočinul

v něčí teplé náruči

jenže jaksi nejsou k mání

-         prý nedostatkové zboží

 

 

A čas běží jak kůň závodní

neohlíží se

stále kupředu se řítí

 

 

Co včera jsme řekli,napsali,udělali

těžko zítra vrátíme

přesto a nebo právě proto

stále chybujeme,přešlapujeme

vznášíme se,do bahna padáme

 

A zase se zvedáme

ač kolikrát máme pocit že už nemůžeme

neznámá síla

nutí nás jít stále dál do roztrhání těla

 

 

A tělo to je jen schránka pro černou duši

která se v kamenech,stromech ukrývá

a spolu s ní

ta jedinečná lidská: bolest,radost,víra

 

Víra v lepší příští

neb sny a naděje

umírají jako poslední

a láska ta jest věčná

 

DOUFÁM,když nevěřím zcela

 

 

 

 

TADY A TEĎ

 

 

Trhám se

Svírám se

Křičím

 

 

Chci ji

Chci ho

Chci tě

 

Sluníčko zapadlo za hory

cítím se zase děsně starý

a kolem jen kýč – dary,nedary

 

Holka mi leží v posteli

blahem se tetelí

a já bych raději kluka

a ještě k tomu v jeteli

 

 

Utíkám

Stojím

Sním

 

Neslyším

Nevidím

Nemůžu

 

 

Měsíc v úplňku

a mraky jak kravince

na noční obloze

 

Vůbec nic mě nebaví

a nikdo to neví

Vůbec nic mi nechutná

a nikdo nic nepozná

 

 

Hledám

Volám

Prosím

 

Mluvím

Mlčím

Pláču

 

Můj stín se ve tmě láme

Ticho jak ostnatý drát

na duši mě škrábe

 

a já mám pocit že se topím

 

Do prázdných míst se dívám

jsem kytka která pomalu uvadá

na poušti zcela sama

 

a já mám pocit že to neskončí

 

 

Přicházím

Odcházím

Už nemůžu dál

 

Stále tak sám

Zrazen a oloupen

Sám v sobě nepoznán

 

Svítání přerušuje mé strádání

uvnitř však pustý ostrov

únava z neustálého hledaní

kdo a jaký jsem ?

 

 

Trhám se

Svírám se

Křičím

 

Jsem

Nejsem

Stále,pořád ŽIJU  !

 

 

 BUMERANG

 

 

Každý touží po lásce a po objetí

ne jen pořád drobky z perníku mít na talíři

- nikoli jen to smetí kolem

 

Jenže to se jaksi nedaří

přicházejí omyly,frustrace,návraty zpět

- hledání včerejších hvězd

   v zítřejších dnech ač jasno jest že to nelze

 

Chyby se hromadí,bolest narůstá

a když přijde uvědomění je pozdě

Bumerang se otočí a vrací co vypustilo se

 

Ledové tváře,herecké výkony

střídají proslovy,slzy a prosby

a při pohledu do zrcadla zjišťuješ žes to ty

jen v jiném,v jiném čase,na jiném místě

 

Stále tužíš po lásce,po objetí

Znáš ty slova,jejich opravdový smysl

Nemáš je však komu říci,nikdo o ně nestojí

tak jako ty si o ně včera nestál

 

Sám sebe se ptáš: Kdo jsem a kdo jsem byl ?!

 

                    Je totiž opravdu bída,

                    když natáhneš k lidem prázdnou ruku

                    a nic nedostaneš,

                    ale je to k uzoufání,natáhneš li plnou ruku¨

                    a nenajde se nikdo kdo by si z ní vzal.

 

 

Vše by jsi chtěl změnit

jenže první se musí odčinit

co napáchal jsi

 

Přichází poznání

Vytoužený smír a pokora: Dáti vše

                                           nechtít nic !

 

 

Trpělivě jít k obzoru vstříc

 

 

 

 

VEZMI MI MŮJ SVĚT

 

 

Vezmi mi můj způsob života

všechny materiální hodnoty

tohohle prapodivného světa

bláznů,vrahů a snílků

 

Zbourej mi domov

              pokácej   les

              rozšlap stopy

              uřízni jazyk

              vylom zuby

              zacpi uši

              ohol hlavu

              svaž ruky

              usekni nohy

udus,znásilni,rozmáčkni

 

Dělej se mnou vše co tě napadne

To co mám v sobě

my stejně nikdo nikdy nevezme

to je jenom mé

 

Navlékni si mě do zeleného stejnokroje

Pošli do války – boje

Vlož do rukou zbraň

a přikaž : VRAŽDI !!

i tak budu stát

a na první přesnou kulku

s klidným výrazem čekat

i tak budu,zůstanu :

                                pacifista,buddhista

                                socialista,člověk   

 

a TY ?!

 

TY zůstaneš tím čím jsi:

 

               Divokou zvěří

               která v sílu věří

               a ač kolikrát by jsi chtěl

               tak tvé srdce – duše               

               z ledu a z kamene                                

               nikdy nezahoří

                                   pro nic

                                   pro nikoho !

 

                                                                                             

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.-*

(Albert, 6. 2. 2007 4:23)

Moc hezké stránky , moc sympatického chlapa .Al