Jdi na obsah Jdi na menu
 


2016/2017

Soukmenovci všelijakých pohrobků
i ti co nikdy nevyhráli
v slepotě či z přesvědčení
plivou sírů u náhrobků
a památníků vítězů

Mrtvých bylo asi málo
spáleniště nepamatují
do zbraně se jim zachtělo
slovem znovu bojují
že opakovaná lež se stane pravdou

Opakují bez zardění
že ti co se šeříkem
jsou jen a pouze zlosyni 
co si slávu kradou

Děkovat že není za co
natož býti hrd
a jejich miliony smrt
nestojí za řeč

A přesto šeříky opět v květu
nad hroby tisíců padlých
abychom i my
mohli žít.

......

Plaménky svíček vzdorují větrům
pod obarvenými jako kouzlem stromy
jejichž listí padá na cestičky podél hrobů
kde všichni pochovaní leží
dobří, zlí i těch snobů

V dálce hlahol ulic i domy
život který často bolí
v tento den mnozí do svědomí
přes dušičky hledí

Zítra však zapomenou

....

Černo černá tma
dušička krotká
bloumá sama
Svíce dohořely

Srdce však vzplanou
touhou nepoznanou
zapáleny polibky

Naděj tohoto světa
ten dar, ta láska
která vše překoná
utiší bol i trápení

Tak na lásku, Vážení
nic víc už nemáme

Tak na Lásku, Vážení
nic víc už nemáme.

......

 

„Co ti chybí?“ otevři oči .. neznám tě ale z celé své duše Tě miluji

Hledáš krásu? Tu najdeš všude okolo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vysokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. 

Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyčí do nebes. Kochej se pohledem na stáda koní na nekonečných pláních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější oblečení. Všechna ta krása tu je, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

 

Hledáš lásku? Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že láska je něco co nemáš, dokud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdykoliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme sebe v sobě. My jsme to čemu se říká"Bůh" jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stejně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

 

Hledáš jistotu? Zkus na chvíli přijmout, že se věci dějí přesně tak jak se mají dít a že nikdy nebudeš vystaven takové zkoušce, kterou bys nezvládl. 

V tom měj jistotu a také v sobě, ujisti se, že vždy myslíš, říkáš a konáš v souladu se svou duší. Nejen z popudu zareagovat, říci to co říkáváš vždy nebo opakovat to co říkají jiní. Jednoduše buď sám sebou bratře, rozumíš? To bude tvá nová jistota. Vždyť když konáš v souladu se sebou samým pak svých činů nelituješ, udělal jsi to co jsi považoval za správné.

 

Nebo hledáš radost a štěstí? Dovol si být šťastný a raduj se z toho krásného pocitu být naživu, dýchat, cítit a vidět všechnu tu krásu okolo. Raduj se z té možnosti, že můžeš někomu pomoci, v někom probudit lásku, nebo třeba jen vidět ranní slunce. Pochop, nešťastným tě nečiní okolnosti ale to jak je přijímáš.

 

Chybí ti partner? Myslíš, že bys byl s někým šťastný když to nedokážeš ani sám se sebou? Nehledej si nikoho ze strachu ze samoty, byla by to jen iluze lásky a vytvořil by sis na něm závislost. Lépe řečeno závislost na tom že jej máš, takže bys v onom vztahu jen trpěl. Až nalezneš harmonii ve své duši a bude ti dobře i o samotě, zjistíš zda někoho opravdu chceš.

 

Třeba ti chybí bohatství, koupit si všechno to co chceš. Myslíš, že když si to všechno koupíš, budeš uspokojen? Na jak dlouho? Co pak? Pak přijde strach abys o to nepřišel a ten tě bude pronásledovat do smrti, nebo do té doby než o své bohatství přijdeš

 

Je možné, že ti chybí dobré jméno a uznání společnosti. Vím, od mala ti říkali jak je to důležité někým být, někam to přece dotáhnout. Jenže tahle společnost, u které hledáš uznání, je přesně ta společnost která uvěřila tomu, že někdo může být víc než někdo jiný. Je to jenom hra, hra nato že třeba já jsem velmistr a ty poutník. 

Požadavek abys něčím byl v sobě nese hořkou pachuť nevědomí, říká ti vlastně, že teď ničím nejsi a máš život strávit honbou za přidělením nějaké falešné identity. Až přijdeš nato, že už chceš být jen sám sebou, tak už tě vůbec nebude zajímat co si kdokoliv jiný o tobě myslí, věř mi. Budeš svobodný. To je ta pozice ze které se teprve začnou sny stávat skutečností.

 

Hledáš bezpečí? Bojíš se zlých lidí, že ti ublíží? Kde jsou ti zlí lidé? V tvé hlavě. Až pochopíš, že neexistuje nic jako souboj dobra a zla, nebudeš se bát. Je jen jeden zdroj, zdroj světla a lásky a stejně tak jako z něj každý z nás původně pochází, tak je každý z nás od něj různě vzdálen. 

Když budeš plně vědomý, budeš i pozorný a vyvaruješ se situacím, kdy bys se setkal s hluboce nevědomým člověkem. Vždy ale měj na paměti, ten člověk není zlý, je nevědomý. Podstatou nikoho z nás není agrese nebo jiná forma konfliktu. Jsou to rány z minulosti, které si lidé nosí v sobě klidně i celý život a ona agrese či konflikt je jen jejich obranou aby zase nezažili tu bolest. Jednoduše nic jiného než tuto reakci zatím neznají. Můj mistr mi jednou řekl, lidé se dělí na zralé a ještě ne zralé.

 

Hledáš únik před stresem? Řekni mi bratře, co ten stres vyvolává? Ta osoba? Událost? Ta věta? Ne, ten stres vyvoláváš ty! To je tvoje práce, tvá mysl se rozhodla na daný podnět zareagovat stresem. Něco se prostě stane a ty se rozhodneš jak to přijmeš. Stejně jako mysl, tak i tělo někdy automaticky reaguje. Lidé krčí rameny když neznají odpověď, založí ruce když jsou nejistí, nebo přimhouří oči když přemýšlejí. Stejně tak mysl reaguje na situace, reaguje tak jak se naučila nebo tak jak to odkoukala u jiných. Je jen na tobě jestli to přijmeš, když dokážeš odstoupit od své mysli a přestat se s ní ztotožňovat pak pochopíš, že jediným pánem tvého vnitřního prostoru jsi ty a jen ty rozhoduješ o tom jak se budeš cítit. Dokud svou mysl neovládneš, nech ji tedy brebentit a reagovat na cokoliv, ale zaujmi od ní odstup. Mysl se bude snažit aby ses cítil špatně a bude tě stále s někým a něčím srovnávat, bude vyvolávat stres. Pokud pochopíš že nejsi svou myslí, dokážeš od ní odstoupit do role posluchače a pak je jen na tobě jestli se ti tohle přestavení líbí nebo ne. Největším nepřítelem člověka je on sám.

 

Trápí tě nějaký problém a budí tě v noci ze snu? Zkus někdy rozevřít okenice a pohledět do nočního nebe plného milionů hvězd a na nic nemysli, prostě jen vnímej tu nekonečnost a krásu vesmíru, jehož jsi součástí. Až pak se znovu zamysli nad tím malicherným pozemským problémem.

Svět je krásné místo k životu, mír s námi.

....

 

Padají hvězdy
a jsou to jen slzy
svatého Vavřince

Chtěl bych tebe
držet za ruce
a nemyslet to zle

Přejde vše zlé
něco si přej
v tuto noc

Padají v tuto noc
mají kouzelnou moc
splní spoustu přání

Ne není to zdání
skutečně svítí
oblohou temnou

Tak zůstaň tu se mnou
a nikam nechoď.

....

 

I. Putin v každém z nás
II. Probouzíme v sobě Putina
III. Vstávání s Putinem
IV. Snídaně s Putinem
V. Cestování s Putinem
VI. Putin v práci
VII. Oběd s Putinem
VIII. Putin a odpočinek
IX. Sportuj jako Putin
X. Spíme s Putinem

...

Peníze nezvládají vyléčit 

ani povzbudit lidskou duši...
Majetek není prevence trapnosti, 
ani patent na rozum, 
na schopnosti nebo talent...
 
Pokud by majetek dokázal fungovat 
jako certifikát lidských kvalit, 
nemohl by elitářský svět produkovat kýč, organizované násilí, závislost, trapnost, 
pokleslost, zatracení a marnost...
 
Vrchol pyramidy, který hodlá dosahovat nejvýš, 
mít vliv a moc nad každým padá nejhlouběji...
 
Jenom posvěcený život dosahuje výšek.
.....
 
Lapeni penězi, 
systémem v otrockém vězení,
donuceni k mlčení, 
bez vzpoury se nic nezmění.
Kdo se toho nezřekne a neodpojí,
je jak kdyby sloužil satanovi.
 
A tak jsou viní i ti bez viny, 
neb dělají, že to nevidí.
Svědomí jsou zašpiněna lhostejností,
morálka klesla pod leností,
stát za pravdou stalo se nechutností,
tvrdit lži je však už nutností.

 
O míru nemůže být ani řeči, 
to války je drží v kleci,
z mříží strachu a nenávisti,
 jsou z nás ze všech teroristi.
...

 

 

Jsou dny kdy slova nevystihnou žádné 
a presto kupředu tě co si žene ..

Jsou dny stejné jako neproniknutelná tma
na to jak dál nikdo se tě neptá ..

Jsou dny studené jak arkticky led 
když nemáš rty chutnající jak med

Přesto a nebo právě proto vycházíš ven 
ulicí bloudíš

Bloudíš a hledáš
Čekáš na sen 
nebo až se probudíš.

...

 

Zajímavý snový večer:
v dálce občas se blýskne a tiše hřmí
těžké mraky olizují kopce na obzoru a válí se po nebi
někde někdo hraje na klavír a zpívají v nadcházejícím soumraku ptáci .. 
sem tam nějaká kapka jako slza
a vůně vzduchu z trávy a květů.

....

 

Dnes sou čarodějnice
nepalte je, také mají své práva
a dřevo není tráva
záležitost je to drahá
a s ohněm se nezahrává.

...

Co říci víc
ve světě draků a podvodů
kde slova neznamenají nic
nic je dítě i člověk sám

 
Ticho jak v kostele
prázdné stoly i postele
všichni na cestě
mrtvolky dětí vyplavené na pláži
 
A vláda lží
na hradě i v podhradí
kdo kdo poradí ?
....
 
Má smysl psát
Má smysl se smát
když smrt číhá na mostě

Má smysl o lepší se rvát
a stále se ptát
"vskutku je to vše o pomstě"

"Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta"
pravil už Seneca
a proto musíme poznat peklo
aby nás to trklo ?
....
 
Mraky spadlé z oblohy 
olizují hlavy starých básníků 
jenž zasedli v kavárně 
a píšou upšouklé verše 
při černé kávě 
hledíc přitom na ulici 
kde umírá dítě u řeky 
a vlny jsou jak hory 
srdce skála 
opřená o nebe. 
...
 
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
*
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

úžas

(jentak, 5. 9. 2017 20:05)

náhodou sem na tyhle stránky káp
no musím uznat talent máš
a dojímáš
Děkuji za slova i verše
nenechám si to pro sebe.