První - poslední vzdech
19. 12. 2006
mám rozražený ret
a bolavý spánek
Bez růžových brýlí
vidím Matku zemi
válet se v bahně
Bez žlutých tlumičů
slyším svět
plakat a naříkat
-
-
Mraky spadlé z oblohy
olizují hlavy starých básníků
jenž zasedli v kavárně
a píšou upšouklé verše
při černé kávě
hledícíc přitom na ulici
kde umírá dítě
u řeky - kde vlny jsou jak hory -
srdce skála - opřená o nebe.
---------------------------------------------------
JSEM ZVĚDAV
NA VAŠE KOMENTÁŘE
K CELÉMU SOUBORU
TĚCHTO BÁSNÍ
EPILEPSIE ?!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
